V dnešním článku jsme si pro vás připravili exkluzivní rozhovor s architekty Filipem Koskem a Janem Říčným z kanceláře RCNKSK, kteří stojí za podpobou projektu Klenovy boudy.
My jsme oba architekty poprosili o rozhovor, kde jsme se jich zeptali nejen na Klenovu boudu, ale i na jejich kariéru. V rámci rozhovoru se částečně ponoříme do hloubky tohoto projektu a zároveň se pokusíme vám představit osoby, které stojí za jejím návrhem a vizualizací.
Pánové, řekněte nám něco o své dosavadní kariéře a o vaší architektonické kanceláři RCNKSK. Co vlastně tyto jednotlivá písmena znamenají?
RCN je Říčný bez samohlásek, KSK je Kosek bez samohlásek. Když jsme spojili své síly při prvním projektu a vypustili samohlásky z našich v příjmení vzniklo RCNKSK. Je to sice těžko vyslovitelné zaklínadlo ale dobře funguje ve vyhledávačích, můžete při psaní udělat chybu a stejně nás ve vyhledávači najdete.
Kdy jste věděli, že se chcete věnovat právě architektonické činnosti?
Oba pocházíme z architektonických rodin. Říkáme s humorem, že jsme dohromady pátá generace. Honzův táta je architekt a Filipův táta i děda také byli architekty. Takže jsme v tom tak trochu vyrůstali, ale rozhodnutí vzniklo u každého z nás trochu jinak. Honza studoval design na střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, ale nakonec šel studovat architekturu, protože mu přišla komplexnější. Filip se naopak během studia na gymnázium se zaměřením na IT utvrdil v tom, že chce studovat architekturu. Právě během studia na Umprumce v Praze jsme se potkali a tam začínají kořeny naší spolupráce.
Jaký byl váš první projekt a bylo těžké se ve vašem odvětví prosadit?
Prvním společným projektem byla výstavní architektura, pracovat jsme na ni začali v roce 2014, téměř před deseti lety. A sice velká výstava o symbolismu v Českých zemích v Anežském klášteře pro Národní galerii. Přišli jsme tam jako úplní zelenáči s poměrně radikálním konceptem a všichni nám říkali, že to co jsme navrhli nám nikdo nedovolí. Když jsme za svým názorem stáli dostatečně dlouho, stále ho opakovali a vysvětlovali, tak vše nakonec dopadlo podle toho, jak jsme chtěli a hlavně ke spokojenosti autora expozice Otto Urbana a v mezích rozpočtu. My jsme sice skončili na šedesáti korunách za hodinu, ale byli jsme ale rádi za první společnou realizaci, takže tyto věci šly stranou.
Jak jste se dostali k projektu Klenovy boudy?
Oslovil nás Filip Chmel z Ligy lesní moudrosti, skvělý statik, s kterým dlouhodobě spolupracujeme na řadě projektů. Honza se s ním potkal před dvanácti lety na letos dokončeném projektu přírodní kaple v Nesvačilce. Od té doby s ním spolupracujeme na projektech, kde pracujeme se dřevem. Filip se dřeva nebojí, protože mu rozumí. Zpracovali jsme studii, která se “woodcrafterům” líbila a dále pokračovali skrz stavební povolení až do detailního prováděcího projektu.
Co pro vás bylo inspirací za projektem Klenova bouda?
Zabývali jsme se myšlenkou, aby architektura odkazovala ke kořenům woodcrafterského hnutí, tedy k obydlím severoamerických indiánů. Chtěli jsme tam dostat určitou formu teepee nebo vigvamu. Nešlo jen o vnější vzhled ale především o hlavní sál v patře. Má navozovat atmosféru jako v teepee, pocit pospolitosti, společenství. Cesta k finálnímu tvaru však byla tentokrát složitější a vedla přes velké množství někdy až směšných variant, což se nám moc často nestává. Většinou je první skica nejlepší a nakonec se k ní vracíme.
Jaké byly hlavní výzvy při navrhování tohoto projektu?
Největší výzvou projektu je, aby se podařilo návrh realizovat, tak jak jsme ho vymysleli a podle přání investora. Určitým limitem jsou samozřejmě finance. Základem je vybrat dobrou a schopnou realizační firmu, což se zdá, že se povedlo.
Dále nebylo jednoduché napasovat stavební program na daný pozemek, tak abychom s tím byli my i investor spokojeni a aby vyhověl všem legislativním nařízením. Nemohli jsme, vzhledem k daným regulacím v územním plánu, překročit obrys původního objektu. Šlo tedy o to vměstnat poměrně rozsáhlý stavební program na vymezenou plochu s přísnou regulací a přitom nerezignovat na architektonickou formu. Nakonec jsme dospěli ke dvoum hmotám se sedlovými střechami o různých sklonech. Společenská část je maxilmálně prosklená a má příkrou střechu s pohledovým krovem připomínající větvící se strom a poskytuje panoramatické výhledy do okolí. Ubytovací část s menšími okny poskytující intimní průhledy do lesa působí naopak zemitě, vyvedena z konopného betonu vyrůstá ze země. Kontrast dvou hmot, dvou funkcí a dvou materiálů stmeluje šikmá sedlová střecha a logicky obě hmoty propojuje a vytváří harmonický celek.
Jak se projekt Klenova bouda liší od ostatních vašich projektů? V čem je specifická?
Je tu jeden aspekt, kterým se tento projekt od našich ostatních projektu příliš neliší a to je nedostatek financí v poměru k rozsahu záměru a to je vždy výzva.
Jinak je Klenova bouda takový ideální projekt. Zároveň je také vyjímečná několika faktory. Skvělý investor, se kterým si rozumíme, pěkné zadání a ušlechtilý záměr, úžasné místo. Díky tomu vznikl návrh, se kterým plně souzníme. Ne vždy se podaří všechny tyto aspekty v jednom projektu naplnit.
Žádný jiný dům, co jsme navrhli, nemá číro. Tak říkáme pásu zeleně na hřebenu střechy, je to taková citace Hurónských účesů. Kde jinde, než na woodcrafterské boudě v lese, by měla z hřebene střechy růst tráva? Tak doufáme, že se ho zde podaří zrealizovat.
Obecně velkým specifikem je míra užití přírodních nepříliš běžných materiálů a nesystémových detailů, kde vycházíme z kombinace moderních technologií a starých řemesel. Takový přístup nám není úplně cizí. Snažíme se do jisté míry takto pracovat na každém projektu, pokud to něco smysluplného přináší. Ideálem je skloubit technické, ekonomické i estetické aspekty. U systémových řešení tato rovnováha většinou chybí. V tomto přístupu je Jahodina jednou z našich nejradikálnějších staveb spolu s kaplí v Nesvačilce a přístavbou kostnice v Kutné hoře – Sedlci. To je možné jen díky osvícenému investorovi.
Jaké materiály a technologie budou použity v tomto projektu a proč?
Hledali jsme tak jako u jiných projektů kombinaci materiálů, které nejen dobře vypadají, ale fungují i technicky správně a dobře stárnou. Snažíme se souznít s místem a woodcrafterským spojením s přírodou.
Stavbu pro mladé woodcraftery, která stojí uprostřed lesa na mýtince, nevnímáme jako betonovou kostku se sádrokartonovými stropy. Využíváme přírodní materiály v co největší možné míře. Zvolili jsme kombinaci dřeva, hlíny a konopí. Tyto materiály utváří exteriér i interiér a vytváří přirozené prostředí, které doslova dýchá.
Dřevěná skeletová konstrukce z nelepeného rostlého dřeva využívá tradiční konstrukční principy a je z velké části pohledová. Rádi si vzpomeneme na nedávno zesnulého mistra tesaře Růžičku, který říkal, že nikdo neví kdy se lepené nosníky rozlepí, kdy lepidlo depolymeruje. Pokud chceme stavět něco, co má přetrvat, tak se takovým materiálům vyhýbáme. Stropy jsou též dřevěné, částečně prkenné a ve společenské části povalové – čímž vzniká zajímavý ornament.
Stěny jsou tvořeny konopným betonem – je to přírodní materiál, který se vypadá krásně, funguje jako izolant a zároveň bude přirozeně v interiéru regulovat vlhkost. Což především na horské chatě, kam zvenku přiběhne 40 promočených dětí není vůbec od věci.
Podobně funguje i broušená hliněná podlaha, která má podobné vlhkostně regulační vlastnosti. Bude to 2. realizace takové podlahy v ČR, poprvé se nám to podařilo na kapli v Nesvačilce a po této zkušenosti se tuto technologii nebojíme dát do horské chaty plné mladých woodcrafterů.
Střecha je zaizolována podobně jako stěny konopím, tentokrát ve formě desek. Ty mají též vyjímečné vlastnosti práce s vlhkostí. Umí v případě kondenzace či jiném zvlhnutí vlhkost rovnovážně rozptýlit a postupně odvětrat a přitom neztratit izolační vlastnosti. Ke kondenzaci by samozřejmě docházet nemělo, ale z hlediska dlouhodobého výhledu, je odpovědné užívat materiál s takovými vlastnostmi, které např. široce užívaná minerální vata neposkytuje.
Můžeme tedy stavbu prohlásit za takzvaně udržitelnou, i když máme k významu tohoto slova výhrady.
Brali jste při navrhování Klenovy boudy její dopad na okolní přírodu? Přeci jenom se nachází v srdci Krušných hor.
Snažili jsme se, aby to byla horská chalupa, která základními proporcemi vychází z tradičních místních stavení. Byť je specifická, na místo zapadne. Jednoduché tvarové řešení dvou do sebe zaklíněných sedlových střech vychází z klasického tvarování horských chalup. A jak jsme již říkali, důležitá je kombinacemi přírodních materiálů, tedy soulad s přírodou.
Jak jste přistoupili k otázkám udržitelnosti a ekologie v rámci tohoto projektu?
Pro Ligu lesní moudrosti, jejíž kořeny kořeny sahají k Ernestu Thompsonu Setonovi, je tato otázka zásadní. To se týká nejen přírodních materiálů a technologií, které jsme v domě použili. Po široké diskuzi, zda má být dům jen přírodní nebo ekologický v současném vyznamu slova se Liga rozhodla pro cestu modernější. Teplo v domě bude zajištěno kombinací zemních vrtů a solárních panelů. Bude nainstalována vzduchotechnika s rekuperací tepla, což znamená, že toto zbytkové teplo ještě znovu využijeme pro ohřev vzduchu. Větrání, při poměrně malým objemu stavby a hromadě vlhkého oblečení bude navíc více než potřebné. Použití zvolených přírodních materiálů je samo o sobě udržitelné.
Snažili jste se nějakým způsobem zohlednit dlouholetou historii a tradici Ligy lesní moudrosti v rámci projektu?
Svým celkovým charakterem chata Jahodina reflektuje filosofii woodcrafterského hnutí a tedy se snaží být krásná přirozená a pravdivá. Je pro nás důležité, aby byl dům v souladu se svým okolím.
Je něco co vás na projektu Klenovy boudy nebo Lize lesní moudrosti jako takové překvapilo?
Příjemně nás překvapilo, že se Liga lesní moudrosti rozhodla realizovat tento projekt a že se do toho rozhodla jít s námi. Toho si moc vážíme. Takto ambiciózní projekt a výstavba není žádná sranda a je to velká zodpovědnost. Myslím, že to naše i nadcházející generace malých indiánů, lapená v digitálních sítích, při pobíhání po krušnohorské Jahodové louce ocení.